PYRENEJSKÝ MASTIN

Trocha historie

Kdysi dávno vznikala na území Španělska dvě pastevecká plemena, která se vyvíjela odděleně. Na rozsáhlém území Kastilie, s jejími nekonečnými stezkami, to byl španělský mastin. Je jedním z nejstarších evropských plemen, pravděpodobně potomek molossoidních psů přivezených Féničany. Je ideální do teplejšího nížinatého území. 

Na území království Aragonského to byl pyrenejský mastin, vybavený lépe na život v horách. Odedávna byli tito obrovští psi nepostradatelnými společníky pastevců provázejících svá stáda územím Aragonie podél řeky Aragón na severu Španělska. Pyrenejský mastin toho má hodně společného s jeho francouzským sousedem, pyrenejským horským psem, ale Španělé se přiklonili k jeho tradiční, primitivnější a těžší verzi. 

Tito věrní pomocníci měli za úkol chránit stáda, svého pána i všechen jeho majetek před medvědy, vlky a zloději. Život v Aragonii byl těžký, pastevci a jejich psi kočovali z místa na místo. Tito samostatní psi si dovedli poradit v každé situaci, dokonce si obstarávali i potravu, když nebyl jejich pán po ruce. Byli svému pánu i celé jeho rodině bezvýhradně oddáni, trávili po jeho boku celý život a neváhali ho pro něj obětovat. Pyrenejští mastini také patří mezi molossoidní plemena, ta jsou známá svou věrností, inteligencí, při obraně své rodiny jsou nepodplatitelní a absolutně nekompromisní. 

Legenda vypráví, že byl jedné chladné noci chlapec Joan Gaspa na obhlídce stád, která měl na starost. Jeho společníci byli na lovu a on tam zůstal sám. Najednou přišel hladový medvěd. Chlapec jej chtěl zastřelit, namířil na obrovské zvíře svou zbraň, ta ale byla navlhlá a nevystřelila. Medvěd se na něj vrhl, jednou ranou zasáhl ruku, kterou se chlapec bránil, svými drápy probodl chlapcovo tělo a zasáhl jeho plíce. Naštěstí měl s sebou malý Joan svého věrného ochránce, pyrenejského mastina. Ten jako smyslů zbavený napadl medvěda, kousal ho, kam dosáhl, a zběsile štěkal. Joan byl ještě dost při smyslech, aby vytáhl dýku, kterou měl u sebe, a probodl oslabeného medvěda. Mezitím na druhé straně lesa slyšeli lovci všechen ten povyk, ale nemohli v noci přispěchat chlapci na pomoc. Jak ryk utichl, bylo jim jasné, co se stalo. Nikdo tu noc nespal. Jakmile se rozednilo, spěchali lovci na místo tragédie. K jejich úžasu našli na místě mrtvého medvěda, a pod ním stále živého chlapce. Teplo medvědova těla jej ochránilo před mrazem. Vedle něj seděl jeho věrný pes. Chlapci trvalo celý rok, než se ze zranění zotavil, ale přežil, a až do smrti bavil lidi z vesnice vyprávěním tohoto dobrodružného příběhu.

Po mnoho století byl pyrenejský mastin nepostradatelnou součástí života v Aragonii, ale po španělské občanské válce se plemeno dostalo do krize. S úbytkem vlků a medvědů už bylo pro pastevce zbytečně nákladné držet si takhle velkého psa, proto jich postupně ubývalo, až se plemeno dostalo na pokraj vyhynutí.

V 70. letech 20. století se naštěstí objevilo pár nadšenců, které vedl Rafael Malo Alcrudo. Našli v horách několik typických jedinců a pustili se do obnovy tohoto nádherného plemene. Roku 1977 založili Club del Mastín del Pirineo de España a hnáni obrovskou vášní a nadšením započali práci, z které dodnes těžíme. Krev těchto psů koluje v žilách i těch našich.

Za znovuzrozením pyrenejského mastina stojí veliké odhodlání a tvrdohlavost. A i my se snažíme se stejnou vášní a trpělivostí udělat pro tohoto jednečného psa to nejlepší.